Motto: Každý den jsem mu musela předkládat soupis toho, co jsem za den udělala, když se mu nezdál dostatečný, zbil mne...

Žena je v islámu naprosto bezcenná

19. května 2010 v 14:40 | Fatimé |  Allah

Rodina si sama určuje zákony. A když se dívka nebo žena chová jinak, než si rodina přeje, pak bratr, otec, strýc nebo jiný muž z rodiny vykoná vraždu ze cti. Policie s tím nic nezmůže, nesmí se do toho plést a u nás v Pákistánu mají ženy strach jít na policii, protože mají strach, že policista je také muž a může je ztrestat.

Žena je u nás naprosto bezcenná. A to celé je špatně, protože jako muslimky se tě nikdo na nic neptá, nesmíš ukázat svoje oči, musíš se skrývat, Musíš se od mužů držet dál. Žádná osvěta neexistuje a pak přijde úplně cizí muž a ty se vdáváš. Pro ženy to je jako znásilnění. Lidé tu mají tolik strachu z islámu a dívky se bojí, že budou zavražděny, že pošpinily čest rodiny.





Přes čtyři tisíce žen ročně je přijde o život. A to nejsou zdaleka všechny případy. Banaz, 20 let, Anglie. Fadime, 26 let, Švédsko. Sahdja, 21 let, Anglie. Hatun, 23 let, Německo. Heshu, 16 let, Německo. To jsou jen některá jména muslimek, které byly v Evropě zavražděny takzvanou "vraždou ze cti. K tomu musím říct, že u nás je spousta útoků kyselinou a také znetvoření nebo napadení nožem, ty v tom nejsou započítané. Takže denně umírají ženy takzvanými vraždami ze cti.

 

Jak poznat domácí násilí

21. září 2007 v 0:10 | Fatimé
Souhrn podstatných informaci, jak v životě dosáhnout toho či onoho, najdete v Americe velice často. Ale nemyslím si, že by to bylo zjednodušování. Je to právě ten "výcuc": zdůraznění a vyhledání toho podstatného, často podpořené dlouholetou a v případě, který vám chci předložit, bolestnou zkušeností.

O násilí v rodinách se v Americe mluví otevřeně, již mnoho let. Také pomoc, která se postiženým rodinám nabízí, je velká a různorodá. Na statni i soukromé úrovni. Síť útulků pro zeny a děti, které musely utéct před násilím , je velmi rozsáhlá. Policisté i lékaři první pomoci jsou speciálně vyškolení, aby správně ohodnotili situaci a byli skutečně nápomocni. Existuje cela rada stránek na internetu, celostátních i lokálních. Nejsmutnější z nich je stránka "Remember My Name". Dlouhotrvající projekt, který si vzal za úkol vyhledat a zaznamenat jména všech zen, dětí i jiných rodinných příslušníků, kteří domácí násilí zaplatili životem. Jsou stránky o rodinném násilí očima dětí atd.

Za jeden z největších nedostatku v předcházení domácímu násilí a takovým tragickým situacím je zavírání očí a mlčení okolí. Často i jen nejistota, jak pomoci. Smíme se do toho vůbec míchat? Proto vypracovaly zkušené týmy rady a návody, jak překročit tuhle hranici mlčení a jak pomoci. Některé z nich jsem pro Vás přeložila.


Varovné signály před možným budoucím nebo už probíhajícím násilím v rodině

Tlak na rychle spolužití, na "pevný" vztah. Přichází ve velmi naléhavém prohlašování: "Ještě nikdy nikoho jsem tak nemiloval"...

Žárlivost na spolupracovníky, přítele a rodinu.

Kontrolování chování. Kontrola nad příchodem a odchodem, peněžních otázek s tendenci "pomáhat' s osobními rozhodnutími.

Isolace. Snaha omezit vnější pomocné zdroje jako jsou telefonáty příbuzných a přátel z práce, kamarádek.

Nerealistická očekávání. Předpokládá, že ona je ta naprosto perfektní žena, kterou si vždycky přál potkat.

Obviňování druhého z vlastních problémů. Nezaměstnanost, rodinné hádky- za všechno můžeš ty.

Přecitlivělost. Neustale urazeni se, rozčarování nad někým, kdo je součástí jeho denního života..

Svádí na jiného své špatné pocity. Tyran obvykle říká: "Ty mne rozčiluješ. Navztekala jsi mě.". Místo toho, aby řekl: "Jsem navztekaný" Nebo :"Ubližuješ mi tím, ze neděláš to, co já ti říkám, abys dělal (la)."

Kruté zacházeni se zvířaty nebo s dětmi. Zvětšuje jejich bolest a utrpení, zle je škádlí a ubližuje dětem nebo zvířatům.

"Hravě" používá nátlak v sexu. Jako by s ni "praští", vynucuje si sex, když zena spi či odmítá sex, je nemocná.

Slovní násilí. Říkání krutých a zraňujících věcí, ponižování a urážení. Nenechat partnera spát, když už je hádkou unaven atd.

Osobnost, které se dá říkat Dr.Jekyll/Mr. Hyde. Prudké změny nálad a chovaní. Jiné doma, jiné na veřejnosti.

Už mel případy násilí v minulosti. Už někoho udeřil, obvykla výmluva je, ze byl "zatlačen do kouta", ze mu "přetekly nervy".

Vyhrožování násilím. Např. "Já ti jednu vrazím… Já tě zabiju... Zlomím ti vaz."

Lámání a rozbíjení věcí. Výlevy vášně, házení věcmi na partnera nebo na děti.

Rigidní sexuální role. Předpokládající, ze bude mu budete sloužit (otročit), poslouchat a zůstávat doma.

Používání nátlaku při výměně názorů. Například držení proti zdi, tlačení dolů. Postrkování, kopání, prudké třesení. Takové chování může velmi snadno eskalovat ve skutečné ublížení, škrcení a pod.


A co je opravdové násilí, ubližování ?

Fysické: Biti, pohlavkování, škrcení, postrkování, tahání za vlasy, bolestivé štípání, držení proti vlastni vůli.

Sexuální: Všechny typy nátlaku při sexuálních aktivitách, násilí nebo nepříjemné osahávání.

Emocionální: Nadávky, ponižování, neustale kritizování za všechno, co partner či partnerka udělá nebo řekne.

Vyhrožování: Vyhrůžky ublížit někomu či sobe: Vám, vašim blízkým., přátelům, dětem. Vyhrůžky odchodem.

Isolace: Drženi partnera proti jeho vůli. Nedovolování kontaktu s přáteli či s rodinou. Nedovolování telefonovat, či jezdit společným autem.

Používání dětí jako prostředku násilí:
Vyhrožování, ze vám děti vezme. Opakovaně vás obvinuje, ze jste špatná či neschopna matka. Vyhrožování dětem, když s nim nesouhlasí; citové vydírání dětí a dětmi. Nutí děti, aby se postavily na něčí stranu při hádkách.


Zdroj zde.




Důsledky domácího násilí

27. července 2007 v 23:39 | Fatimé |  Ženy
K důsledkům domácího násilí, které lze v poradnách Bílého kruhu bezpečí také často vidět, patří následující oblasti problematického chování oběti:

MANIPULACE: Týraná žena se naučí vnímat realitu pokřiveným, zmanipulovaným způsobem. Aby alespoň zdánlivě rozuměla tomu, co se jí děje, hledá pro sebe přijatelné vysvětlení. Například obviňuje sama sebe za výbuch násilí, neboť nesplnila očekávání partnera. Myslí si, že je povinna vyhovět okamžitě partnerovým přáním, i když jsou podivná. Ztrácí schopnost spolehlivě pro sebe rozlišit, co je, a co není normální.

ZABLOKOVANÉ VYLÉVÁNÍ VZTEKU: Oběti domácího násilí se usilovně snaží utéci před konflikty. Nejsou schopny normálních reakcí, když si na nich někdo vylévá vztek, ani když samy cítí vztek. Odnaučily se vyjadřovat přímo své pocity, raději používají nepřímé způsoby jako sarkasmus, pasivně-agresivní techniky či pomlouvání za zády.

DISOCIACE: Disociace je účinný způsob, jak otupit prožívání emocí. Jde o psychický mechanismus, který chrání oběť před tím, aby naplno prožívala bolest ať už fyzickou, či psychickou. Má různé podoby. Může jít o úplné "vymazání pocitů" (týraná žena vlastně nevnímá, ačkoliv působí podněty), o psychogenní amnézii (ohraničenou ztrátu paměti) či v extrémní podobě pak o tzv. mnohočetnou osobnost.

MINIMALIZACE NÁSILÍ: Minimalizace vlastně souvisí s manipulováním reality. Oběť domácího násilí popírá vážnost incidentů i celkové situace, je to forma iluzorní obrany, protože jinak by se "musela zbláznit". Minimalizace pomáhá redukovat strach z budoucího vývoje domácího násilí, činí problém menším.

PŘÍLIŠNÁ OCHOTA VYHOVĚT: U osob týraných partnery časem vzniká nápadná tendence vyhovět násilníkovi, a tak eliminovat startéry pro výbuch jeho agrese. Tento naučený postup pak uplatňují i vůči jiným autoritám. Smyslem extrémní vstřícnosti je předcházet jakýmkoli konfliktům. Někdy se tento styl reagování objevuje i u zajatců.

Původní zdroj: PhDr.
Ludmila Čírtková


 


Legální bití žen

13. července 2007 v 1:03 | Fatimé |  Quoran
Islám je právem kritizován, protože Korán nařizuje mužům bít neposlušné ženy. Aláh nařizuje mužům bít své ženy, pokud pokračují ve vzpurném chování vůči svým mužům. Následkem toho se tento aspekt islámu stal předmětem odsuzování, neboť mužům umožňuje fyzicky napadnout svojí ženu.
Obhájci islámu jako Badawi se snaží před nemuslimskou veřejností o politicky korektní reinterpretaci. Stejně jako právníci Bílého domu se Badawi snaží o vylepšení obrazu islámu spíše než o odhalení pravdy. Konec konců, nechtějí, aby byl islám vnímán jako náboženství ponižující ženy, obzvláště ne na západě. To by mohlo zastrašit potenciální konvertity. Důsledkem toho bylo muslimskými obhájci podniknuto mnoho pokusů o oslabení postoje Koránu, nebo o jeho zobrazení v odlišném světle.
V tomto vyvrácení prozkoumám Badawiho apologetiku a srovnám ji s množstvím hadísů a dalších islámských textů. Rád bych osvětlil skutečný postoj islámu k bití žen. Je, jak uvidíme, poněkud tvrdší než jsou Badawi a další muslimové ochotni veřejně přiznat. Neobviňuji je proto, že se za to stydí; legalizace bití žen je pro společnost pohromou.




Týrá vás? 1.část

11. července 2007 v 17:48 | Fatimé |  Manželství
Z vedlejšího bytu často slýcháte křik, rány a nářek. Sousedku potkáváte uplakanou, modřiny skrývá pod dlouhými rukávy a podezřele často tvrdí, že "spadla ze schodů". Pokud si konečně připustí, že je obětí domácího násilí, má od letoška možnost nechat manžela na deset dní vykázat ze společného bytu. Během té doby má pak šanci začít řešit svou situaci, ať už tím, že si najde jiné bydlení, zažádá o rozvod nebo se v nouzi nejvyšší přestěhuje do azylového domu.
Vás se to netýká? Možná ne přímo, ale určitě někoho v okolí. Fyzické či psychické týrání, sexuální zneužívání, ekonomickou kontrolu či sociální izolaci totiž na vlastní kůži zažily čtyři ženy z deseti. A oběťmi domácího násilí zdaleka nejsou jenom ženy, týrány jsou i děti, senioři nebo muži v rolích partnerů. Jak se ti všichni můžou bránit?

Deset dní - a co potom?
U Jany (33) to začalo sprostými nadávkami, pak její o tři roky mladší manžel přitvrdil. Začal třeba rozbíjet nádobí a po Janě hodil konvicí. Trefil se přímo do čela a manželku zranil. A bohužel to nebylo naposled. Jednou ji mlátil pěstí do obličeje, jindy jí rozsekl horní ret. Neustále Janě vyhrožoval tím, že ji "pořádně zmlátí". Jana se nakonec odhodlala a letos v květnu přivolala policii, která manžela na deset dní vykázala z bytu. Zakázala mu přístup i do bezprostředního okolí domu, ve kterém bydleli.

Nový zákon zatím pomohl přibližně 400 obětem, těm se podařilo dostat svého agresora na deset dní pryč z domova. Ač se to zdá jako krátká doba, měla by ji oběť domácího násilí co nejefektivněji využít.

Například ve spolupráci s odborníky z některého z intervenčních center speciálně pro tento účel zřízených ministerstvem práce a sociálních věcí, kteří jsou schopni jí poradit, co vlastně dělat dál. Intervenční centra poskytují pomoc oběma skupinám - násilníkovi zajistí náhradní ubytování na dobu vykázání, případně některou z forem terapie, napadeným ženám mohou poskytnout přechodné ubytování. Jiné organizace, například občanské sdružení Rosa, které se pomocí týraným ženám zabývá už od roku 1993, zase umí poradit, kam se týraní lidé mohou ukrýt, na co mají nárok, jak mají jednat s úřady.

Deset dnů "hájení" totiž rychle uplyne a oběť má v podstatě dvě možnosti. Buď ze vztahu odejde, anebo to s násilníkem zkusí znovu. V tom případě je ale hrozba, že se násilí bude opakovat, dost velká; za tak krátkou dobu se většina agresorů prostě nezmění. "Násilník si dá na začátku pozor, aby stopy po týrání nebyly viditelné. Změní techniku týrání na mnohem rafinovanější - na manipulativní, návodné chování, ponižování a vyhrožování," varuje před pokusy "zkoušet to znovu" Zdena Prokopová ze sdružení Rosa.

"Pro ženy je to horší než facky, jak samy říkají, a navíc se takové násilí těžko prokazuje. Pokud někoho izolujete, zamknete, naplňuje se tak skutková podstata trestného činu. Zastrašování, omezování a neustálá kontrola jsou vyčerpávající, bohužel ne průkazné," dodává.

Pokud dojde na nejhorší a násilník zaútočí opět, je třeba znovu zavolat policii a znovu žádat o vykázání. Při opakovaném konfliktu je šance, že soud dobu vykázání prodlouží, a to třeba i na rok.

Pro ty, kteří to už nehodlají zkoušet znovu, je nejrozumnější odejít. Pokud oběť nemá kam jít, může s pomocí mnoha různých organizací najít ochranu v azylovém domě. "V klidu a bezpečí se tu ženy učí fungovat samy a beze strachu. V domech na utajených adresách najdou klid na to, aby se rozhodly, co budou dál dělat," vysvětluje Prokopová. Poměrně velkou síť domovů pro matky s dětmi provozuje česká katolická charita, seznam najdete na internetových stránkách www.charita.cz.

Stydí se za to, že jsou oběti


Evu (53) manžel poprvé praštil pěstí do obličeje před sedmi lety. Před jejich dvojčaty, kterým bylo v té době šest let. Už předtím jí ale před nimi často sprostě nadával, urážel, ponižoval, plival na ni, nedával jí peníze a vzal jí i dárky, které jí předtím daroval. Zakódováním jí znemožnil používat pevnou linku i televizi. Neustále ji psychicky týral, vyhrožoval odposlechy telefonátů, znemožnil jí přístup ke společným penězům. Ani když v souvislosti s týráním vážně onemocněla a byla půl roku v pracovní neschopnosti, jí ze společných finančních prostředků neposkytl nic. Po letech strádání našla sílu požádat o pomoc. Soudy s manželem o majetek a svěření dětí do péče trvají dodnes.


Nejčastějšími oběťmi domácího násilí jsou ženy - partnerky.

Logicky jsou i těmi, které nový zákon nejvíce využívají. Bohužel však zdaleka ne všechny týrané ženy najdou odvahu aktivně se vzepřít. Mnohdy potřebují postrčit v rozhodnutí, někdy je pomoc možná dokonce jenom proti jejich vůli. Jenže "montovat" se do cizího života je nepříjemné, lidi se často bojí, že nakonec budou za toho "špatného" oni sami.
"Pokud slyšíte, že někde dochází k týrání, a nemusí to být jen volání o pomoc, nejrychlejší i nejsnazší je zavolat policii. To může udělat každý," říká Zdena Prokopová. Policie by měla případ prošetřit a rozhodně by vás neměla postavit do role udavače.

"Podobně rychlé a účinné je zazvonit u bytu, odkud se křik ozývá. Tím vyrušíte násilníka, který musí jít otevřít a vymyslet si třeba něco o krabicích, které spadly na zem," vypráví Prokopová. "Agresora nejen vyrušíte, ale třeba i umožníte postižené ženě utéci. A v nejhorším případě zavoláte lékaře, který tam bude moci přijet včas," připomíná. Jestli máte podezření, že je někdo ve vašem okolí týrán, zkuste možnou oběť oslovit. Řekněte třeba, že jste slyšeli křik, a zeptejte se, jestli můžete pomoci.

"Záleží i na tom, jak dobře se ti lidé znají, nové sousedky by se mohl takový dotaz nepříjemně dotknout," varuje Prokopová. "Važte proto slova a počítejte s tím, že můžete být odmítnuti," upozorňuje. Bohužel totiž platí, že když se oběti zeptáte přímo, ve většině případů problém popře. Řekne, že je všechno v pořádku nebo že nejde o nic závažného. Většina týraných žen se totiž za svou situaci stydí: dlouhodobým psychickým i fyzickým terorem jsou "zpracovány" natolik, že samy věří tomu, že kdyby se "chovaly lépe ke svému muži", kdyby "byly poslušné", nemusel by je bít. Jestli se tedy setkáte s odmítnutím, neberte si to osobně, omluvte se a zdůrazněte, že kdyby přece jenom bylo potřeba, jste tam.

Pokud se alespoň trochu ledy prolomí, k ničemu oběť nenuťte, jenom jí dejte na vědomí, že s vámi může počítat. Třeba bude potřebovat hlavně vyslechnout, aby si ujasnila, co chce, třeba potřebuje slyšet, že nikdo nemá právo ponižovat nebo týrat druhého. "Pokuste se ženě vysvětlit, že to není její ostuda. Jedním z argumentů, které agresoři často používají, je totiž i vypočítávání toho, kdo všechno oběť za neposlušnost odsoudí: říkají jí, že ji opustí rodina, že jí nikdo neuvěří, že se jen ztrapní, a tím jen posilují její sociální izolaci," zdůrazňuje Prokopová.

Možná vás oběť nakonec požádá o doprovod. Mnozí týraní se totiž ostýchají vyhledat pomoc sami. "Ženám, které si pro radu či pomoc do Rosy přicházejí, často hrozí reálné nebezpečí, jehož míru si neuvědomují," vysvětluje Prokopová. "Ale často přiznávají, že se spoléhají právě na sousedku. Vědí, že v nejhorším případě se k ní mohou jít schovat a v bezpečí začít svou situaci řešit."

Evropský parlament

Týrá vás? 2.část

11. července 2007 v 17:47 | Fatimé |  Manželství
Bezmocní senioři

O dvaadevadesátiletou paní Melanii "pečoval" syn. Jeho péče o matku spočívala v tom, že paní Melanii přestěhoval do chlívku, kde žila na slamníku. Byla v něm zamčena. Syn ji navštěvoval jednou denně. Do chlívku jí nosil vodu a jídlo, které jí dával do misky na podlahu. Pomoc zavolali sousedé - paní Melanie byla nalezena podchlazená, zmatená a vyhladovělá. Ležela na slámě vytrhané ze slamníku. Ošetřující lékař nařídil převoz do nemocničního zařízení. Proti synovi bylo zahájeno trestní stíhání.

Častou skupinou, která se stává obětí týrání, jsou staří lidé. Zkušenost s týráním, zanedbáváním péče či omezováním osobní svobody má více než 20 % lidí starších 60 let. To je však podle slov Jana Lormana, ředitele organizace Život 90, jen pověstná špička ledovce. Přestože Život 90 provozuje telefonickou linku pomoci seniorům, podle Lormanovy zkušenosti zůstává 85 % případů týrání seniorů skryto. "Staří lidé nevěří, že společnost zasáhne," vysvětluje Lorman. "Častým důvodem, proč senioři mlčí, je také prostý fakt, že se za chování svých vnuků či dětí zkrátka stydí."

U seniorů je menší pravděpodobnost, že si o pomoc řeknou sami, o to je důležitější, aby přišla zvenčí. Podle Jana Lormana z organizace Život 90, která se problematikou násilí na seniorech zabývá, jsou nejčastějšími útočníky rodinní příslušníci. Staří lidé často přejímají názor svých trýznitelů, že už nejsou k ničemu a že překážejí. "Dochází k psychickému útlaku, urážkám a ponižování," tvrdí Lorman.

Co dělat v případě, že se ve vašem okolí někdo jeví jako týraný? Podle Lormana záleží na konkrétním případu. "Pokud se jedná o ohrožení života či zdraví, je naší povinností tuto hrozbu odvrátit," říká. "Kdybychom se tím sami vystavili nebezpečí, je nutné zavolat policii či zapojit další lidi z okolí," dodává. Máte-li podezření na týrání, vydírání či zanedbání péče, oznamte své poznatky policii - nikdy je nenechávejte bez povšimnutí.

"Je těžké a často i riskantní mluvit s obětí v přítomnosti trýznitelů a nevzbudit jejich ostražitost. Existuje-li šance, že můžete se seniorem hovořit o samotě, je důležité, abyste ho trpělivě vyslechli. Dokažte mu, že vám může věřit, a mějte přitom na paměti, že nechtěný zásah do situace či nepřiměřená aktivita může jen uškodit," doporučuje Jan Lorman.

"Proto je v těchto případech vždy lepší zásah profesionála, který má potřebné zkušenosti," dodává. "Ale ani zkušený profesionál nesmí zasáhnout bez souhlasu oběti: podle zkušeností krizové linky Senior telefon jen 4 % z těch, kteří jsou v tak obtížné situaci, že se odhodlali zavolat na tísňovou linku a svěřit se se svým problémem, souhlasí se zásahem," vypočítává Lorman. Samotné předání kontaktu na organizaci, která se zabývá pomocí seniorům, ale Jan Lorman nedoporučuje. "Naopak může vyvolat nepříjemnou reakci trýznitelů, jestliže papír s číslem najdou," varuje.

Všichni, kdo se s týráním seniorů setkají, by měli bezodkladně kontaktovat organizaci, která zajišťuje pomoc, ať už přímo Život 90 nebo například SOS centrum české Diakonie. Senioři se za situaci často stydí, neumí ji řešit a nechtějí podávat trestní oznámení na své dítě. Jsou schopni obrovského obětování, až sebezničení. Proto je důležité, aby okolí bylo všímavé a nebálo se zasáhnout.

Dětské oběti jsou skryté
Markéta o svém nevlastním otci věděla jen to, že pije, hraje automaty a mlátí mámu. Po narození mladšího sourozence se jeho násilnické chování vůči matce obrátilo proti dceři. Za sebemenší přestupek, špatné známky nebo nesplnění příkazu dostávala Markéta výprask. Matka se sama tak bála, že raději odcházela jinam. Od šesti let Markétu otec sexuálně zneužíval. Dívka ale mlčela. Ze strachu. Vyhrožoval jí totiž zabitím, když někomu strašlivé tajemství prozradí. Pak se ale Markéta přece jen svěřila kamarádovi ze školy, který vše řekl učiteli. Přijela policie, Markétu odvezla k výslechu a otce druhý den odvedli v poutech.

Přesná statistika týraných dětí neexistuje, protože u tohoto jednání je mimořádně vysoké procento skryté kriminality. Podle odhadů odborníků zabývajících se násilím páchaným na dětech je v Česku týráno až čtyřicet tisíc dětí. O týrání dětí se už naštěstí ví a i hodně mluví. Přesto je stále co zlepšovat. Mějte například na paměti, že pokud někdo ve vašem okolí týrá dítě, máte ze zákona oznamovací povinnost. Týrané děti si nepomohou samy. Musíme jim pomoci my, protože rodiče-tyrani se sami neudají. A podobné pravidlo, přestože není uzákoněno, byste měli aplikovat na všechny případy týrání.
Děti, které vyrůstají v prostředí, kde jsou buď týrány ony samy, nebo jsou svědkem týrání členů rodiny, se podle odborníků častěji stávají oběťmi šikany, nebo naopak samy šikanují jiné děti. Z těchto domácností se rovněž rekrutují děti, které chodí za školu či utíkají z domova. Je sice volbou dospělých, jak se k sobě navzájem budou chovat, ale fakt, že vystavují vlivu prostředí své děti, vede nezřídka k tomu, že děti přijmou křik, agresi a vyhrožování jako správný vzorec chování.

I muži mohou být ohroženi
Pan Jan (47) se oženil s osmatřicetiletou Helenou. Po krátkém šťastném období byl na operaci kyčelního kloubu, kvůli které zůstal dočasně nepohyblivý. Helena se o něj musela starat, rekonvalescence však trvala déle, než se čekalo. Nejdříve svého muže napadala pouze slovně, později jej bila novinami či po něm házela předměty. Jan se s prosbou o pomoc obrátil na policii, která byla připravena ihned zakročit. Protože si ale pan Jan nepřál, aby zásah viděli sousedé, a současně nebylo možné, aby policisté přijeli v civilu, nesdělil jim adresu a pomoc odmítl.

Ač týrání mužů-partnerů je co do četnosti méně časté než případy, kdy obětí je žena, neubírá mu to nic na závažnosti. O zkušenosti s některou z forem týrání mluví 5 % mužské populace starší 18 let.

Pokud je muž ochoten problém vůbec připustit, pomoc stejně ve většině případů ze strachu ze ,ztrapnění' před okolím odmítne. Ač případy fyzického napadání mužů ženami nejsou ojedinělé, ženy častěji své partnery týrají psychicky. Násilí se pak odehrává spíše na úrovni deptání a ponižování ve smyslu výčitek o neschopnosti vydělat dost peněz, zajistit rodině lepší standard či zesměšňování na veřejnosti.


Časy se mění

Přestože situace ještě není ideální, ve společnosti se o domácím násilí stále více ví. Vznikají zákony, které by měly pomáhat těm, kdo se sami bránit nedovedou, rozšiřuje se počet odborníků, na které se mohou týrané osoby obracet. Příběhy lidí, kteří se stali oběťmi domácího násilí, vám přinášíme proto, že ani půl roku platný zákon neznamená, že domácí násilí zmizí.

Ve společnosti, kde bude normou vážit si ve vztahu jeden druhého i sami sebe, by ale mohlo pomalu zajít na úbytě. Člověk vyrůstající ve zdravém, láskyplném prostředí pravděpodobně nebude bít svou ženu, trápit dítě či nadávat babičce, že překáží. A snad se také naučíme dívat se kolem sebe a být připraveni jednat, když vidíme, že se někomu v našem okolí děje bezpráví. I kdybychom se stokrát mýlili - možná na naši pomocnou ruku někdo čeká.

zdroj

Trochu práva

10. července 2007 v 0:53 | Fatimé |  Opatrnost
Násilí na ženách představuje celosvětový problém, přesto se s ním mezinárodní společenství začalo zabývat relativně pozdě. Bití, znásilnění v rámci manželství, násilí vůči dívkám, tradiční ženská obřízka či delikty ze cti jsou pouze některé příklady násilných činů, které postihují ženy. V dnešní době lze již konstatovat, že násilí na ženách v rámci rodiny je mezinárodním právem zakázáno.
Rovnost mužů a žen zaručuje Mezinárodní pakt o hospodářských, sociální a kulturních právech. Upravuje právo na život, a tím zakazuje v některých asijských státech stále rozšířenou praxi potratů embryí ženského pohlaví, jež často vedou až k smrti žen či v Indii uplatňovanou praxi upalování vdov. Zakázány také jsou nucené sterilizace stejně tak jako ženská obřízka dívek a žen.
Na potírání diskriminace žen se zaměřuje Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, přijatá v prosinci 1979 a ratifikovaná 185 státy. Obsahem Úmluvy je pak téměř výlučně potírání diskriminace žen, ani slovem se nezmiňuje o nutnosti zabránit násilí na ženách. Tento vážný nedostatek je odůvodňován tím, že v 70. a na počátku 80. let ještě nebylo násilí páchané na ženách vnímáno OSN jako otázka lidských práv.
Teprve koncem roku 1993 schválilo Valné shromáždění OSN Prohlášení o potírání násilí na ženách, první dokument, který se zabývá výlučně touto problematikou. Generální shromáždění pak apeluje na státy, aby odsuzovaly násilí na ženách a přijaly odpovídající opatření k zabránění takovému násilí. Ačkoliv toto Prohlášení není právně závazné, má nepopiratelný morální a politický význam.

Napiš nám

8. července 2007 v 13:01 | Fatimé |  Email

Formy násilí

8. července 2007 v 1:40 | Fatimé |  Ženy
Když se mluví o domácím násilí, převážná většina z nás pomyslí na ženy s modřinami na tváři nebo rukou, které mají doma manžela či partnera grobiána a agresivního násilníka nebo alkoholika. Ale násilí, které se páchá v intimních vztazích, nemusí mít jen fyzické projevy. Modřiny se zahojí, ale některé rány zůstanou otevřené navždy a okolí jich na první pohled nevidí. Identifikovat fyzické násilí není až tak těžké. Jestliže muž ženu bije, kope, pořeže, tahá za vlasy, pálí cigaretou nebo na ní dokonce vystřelí, je úplně jasné, že žena je minimálně v ohrožení zdraví, ne - li života. Ale násilí má i další podoby, které jsou častokrát méně zjevné a obvykle si je i samy oběti špatně vysvětlují, skutečný význam si uvědomí bohužel až pozdě.


Psychická krutost


Násilí ve vztahu může být ( a obyčejně je ) i psychické. Krutou realitou však je, že jedna forma násilí se nenápadně prolíná s těmi ostatními, a i když se nezačne hned fyzickými útoky, nakonec stupňování situace překročí hranice. Za psychické násilí považujeme citové a slovní týrání, které oběť deptá, ničí ji vnitřně, narušuje její psychiku, shazuje jí, uráží jí v soukromí i na veřejnosti. Patří sem i nevybíravé nadávky a prohlášení typu, že si oběť vymýšlí a není duševně v pořádku.


Boj o peníze


Nezapomínejme, že násilí se projevuje i v ekonomické oblasti. Finanční prostředky, které žena vydělá, zdědí nebo jinak získá, by neměly všechny putovat do rukou partnera, který jí z dané sumy vydělí malý příspěvek. Také omezený přístup k vlastním penězům je formou ekonomického násilí. Stejné je to i v případě, když muž tají svoje příjmy a nedělí se o ně při chodu domácnosti a výdajích na děti. Společně s těmito formami násilí se dostavuje často i sociální izolace, zákazy kontaktů s příbuznými, přáteli, dokonce zamykání doma, kontrolování telefonátů, odposlouchávání a podobně.


Sexuální násilí


Obvykle na sebe nenechá dlouho čekat ani násilí sexuální povahy, přičemž za takovéhle násilí je možné označit každou sexuální aktivitu, se kterou žena nesouhlasí a ke které je donucená. Vynucený je vlastně i sex, který má žena jen proto, aby byl doma pokoj.


Jak to dopadne?


Mnozí si myslí, že týrání je určitým dočasným projevem neshod ve vztahu, pravdou však je, že se jedná o dlouhodobý proces, který se postupem času stupňuje, a vrcholí tragédiemi, o kterých se potom dozvídáme ze zpráv. Často za ním stojí roky týrání a pokusů utéci před násilníkem. Kromě bezprostředního ohrožení života, hrozícího či utrpěného zranění, trpí týraná žena ( ale i její okolí, například děti ) mimořádně po psychické stránce.


Strach a úzkost


Poruchy spánku, bolesti hlavy, břicha, žaludeční křeče, gynekologické problémy či poruchy příjmu potravy jsou nejčastějšími projevy. Z dlouhodobého hlediska jsou týrané ženy náchylnější například na srdeční choroby. Neustálý strach a úzkost si vyžádají svojí krutou daň a pronásledují oběti dlouhé roky. Beznadějnost situace a pocit zklamání a selhání jsou také následkem této náročné životní situace. Velké procento žen si nakonec vybírá jako formu řešení sebevraždu.


Pomoc


Právě z těchto důvodů bychom neměli trpět jakékoli násilí ať už ve svém vztahu, a nebo ve vztahu někoho v našem okolí. Neměli bychom se bát požádat o pomoc a stejně odvážně bychom měli pomocnou ruku i podávat. Kdo to nezažil na vlastní kůži, jen velmi těžko si to dokáže představit, pokusit by se ale o to měl rozhodně každý z nás.

Co dokázala Jana?

7. července 2007 v 15:25 | Fatimé |  Manželství
.


Mýty o domácím násilí

7. července 2007 v 10:29 | Lydie |  Ignorace
Domácí násilí se týká jen sociálně slabších vrstev.
Domácí násilí se vyskytuje ve všech společenských skupinách, nezávisle na vzdělání či ekonomické situaci pachatele či oběti.
Domácí násilí jsou spíš hádky, "italská manželství".

K domácímu násilí dochází většinou záměrně a opakovaně. Je třeba odlišit běžný manželský či partnerský konflikt, při němž proti sobě stojí dva jedinci ve stejné pozici, a násilí - kde stojí vystrašená oběť a násilník. Domácí násilí navíc není jen hádkou - kromě psychického teroru (vyhrožování, ponižování, odpírání potravy či spánku) často dochází k surovému fyzickému napadání, které končí vážným zraněním s celoživotními následky či dokonce smrtí.
Příčinou domácího násilí je především alkoholismus partnera

Příčinou domácího násilí je snaha získat kontrolu nad partnerem. Alkohol může sloužit jako "spouštěcí prvek" nebo jako výmluva, není ale příčinou násilí.
Za domácí násilí si mohou ženy samy, muže totiž provokují

Násilní partneři se na "vyprovokování" k násilí vymlouvají často - důvodem k násilí podle nich může být cokoliv, co není podle jejich představ. Ovšem i kdyby je někdo "provokoval", těžko by např. napadli kolegu či kolegyni v práci, spolucestujícího apod. K násilí se v rodině uchýlí proto, že mají pocit, že si to mohou dovolit, a proto, že chtějí získat nad partnerkou absolutní moc a kontrolu. Omluvou pro fyzické napadení či psychický teror ale nemůže být žádné jednání ani fakt, že se jedná o partnerku či manželku.
Ženy mají domácí násilí ve vztahu rády

Druhý nejčastěji rozšířený mýtus, navíc výrazně podporovaný porno průmyslem. Prakticky žádná žena však netouží po soužití, v němž by byla tlučena, ponižována, psychicky deptána.
Situace asi není tak strašná, jinak by partnerka od násilníka rychle odešla.

Ženy neodcházejí od násilného partnera z řady důvodů - chtějí zachovat dětem úplnou rodinu, mají k partnerovi stále citový vztah, omlouvají jeho jednání a hledají chyby především v sobě. Mezi důvody, proč oběť neodejde, ale patří i strach z fyzického násilí.

Mají ženy právo nebýt mláceny?

7. července 2007 v 0:55 | Fatimé |  Ženy
Chci hovořit o ženách a jejich právech. Jsem přesvědčená ,že ženy a děti - podobně jako muži - mají plné právo na ochranu před tělesným ubližováním, a toto právo by mělo být samozřejmé, jenže zřídka se uznává a sociální instituce ho neuplatňují spolehlivě a efektivně. Ženy však čím dál víc trvají na tomto právu a hovoří o sexuálním obtěžování, znásilňování a bití, přičemž požadují, aby muži, kteří toto právo porušují, snášeli důsledky.
Když však slyšíme o bití žen, stále máme tendenci hledat vysvětlení v ženě samotné (a v její psychice). Stále máme tendenci považovat bití spíše za manželský "problém" než za trestný čin. Jsme náchylní raději doporučovat zveřejnění, než soudně stíhat pachatele.

Zkrátka stále máme tendenci považovat jakékoli právo ženy v takovéhle situaci jen za formálně nejisté, podmínečně a za konkurenci mnohým právům, z kterých má tradičně užitek muž jako "otec rodiny" a které si sociální instituce, náboženští vůdci, veřejní činitelé a politici za řadili do rubriky rodinných hodnot.

To, jak jsou ženy vnímané na veřejnosti a jak se k nim chovají veřejné instituce - policie, sociální služby a zdravotnická zařízení - a zákon, závisí do velké míry na tom, co jsou podle nás její práva.

Podle mého názoru uděláme skutečný pokrok v eliminaci týrání teprve tehdy, kdy si uvědomíme, že ženy mají plné právo žít bez tělesného ubližování - všechny ženy všech dob bez ohledu na svůj vztah k útočníkovi, ať jsou jeho manželkou, družkou, přítelkyní, kamarádkou, známou anebo úplně cizí osobou - a když budeme podle tohoto přesvědčení konat.

Neměly by toto právo mít všichni lidé?
Dokonce i ženy?
Dokonce i doma?

Týrané ženy

7. července 2007 v 0:18 | Fatimé |  Ženy
Na celém světě se děje hrozné bezpráví, protože v soukromí mnozí manželé bitím nutí svoji ženu, aby se podrobila. Teprve nedávno to bylo v mnoha zemích oficiálně označeno jako trestný čin. Jedna zpráva z Indie uvádí, že nejméně 45 procent Indek zažívá od svých manželů políčkování, kopání nebo bití. Týrání představuje v globálním měřítku závažné ohrožení zdraví žen. Federální vyšetřovací úřad uveřejnil, že ve Spojených státech jsou ženy ve věku 15 až 44 let častěji zraněny při domácím násilí než při dopravních nehodách, přepadení a znásilnění dohromady. Domácí násilí tedy není pouhá občasná hádka, která vyústí v pár vzájemných políčků, ale je to velmi závažný problém. Mnoho žen žije ve strachu, že budou doma zraněny nebo zabity. Celostátní průzkum, jenž se konal v Kanadě, ukázal, že třetina žen, které zažívají domácí násilí, se ocitla v situaci, kdy jim šlo o život. Dva výzkumní pracovníci ve Spojených státech dospěli k tomuto závěru: "Nejnebezpečnějším místem pro ženy je domov, protože je často místem krutého zacházení a týrání."
Proč však v tak nebezpečných vztazích tolik žen zůstává? Mnozí lidé si říkají: "Proč tyto ženy nevyhledají pomoc? Proč od partnera neodejdou?" Důvodem je mnohdy právě strach. Je pokládán za charakteristický rys domácího násilí. Pro despotické muže je typické, že svou ženu ovládá násilím a umlčuje ji pod pohrůžkou zabití. A rovněž se stává, že když se některá týraná manželka odhodlá vyhledat pomoc, ne vždy ji najde. Všeobecně panuje sklon násilí páchané manželem bagatelizovat, přehlížet nebo omlouvat. Tento postoj mívají i lidé, který se jiné formy násilí oškliví. Navíc mimo domov takový manžel může působit jako šarmantní člověk. Přátelé manželce většinou nevěří, že ji muž bije. Mnohé týrané manželky, kterým to nikdo nevěří a které se nemají kam obrátit, mívají často pocit, že jim nezbývá nic jiného než trvale žít ve strachu.
Stává se, že když týraná žena od svého manžela odejde, prožívá někdy jinou formu útlaku - manžel ji totiž sleduje na každém kroku. Z nedávné studie, která byla provedena v Severní Americe a do které bylo zahrnuto více než tisíc žen ze státu Louisiana, vyplynulo, že v takové situaci bylo 15 procent z nich. Jen si to představte! Kamkoli přijdete, vždy se tam objeví člověk, který vás ohrožoval. Telefonuje vám, sleduje vás, pozoruje vás a čeká na vás. Možná dokonce zabije vašeho domácího mazlíčka. Je to doslova tažení hrůzy.
I když tento druh strachu možná neprožíváte, nabízí se otázka, do jaké míry se strach promítá do vašeho běžného života.

Jaký je rozdíl mezi prostitucí a obchodem s lidmi?

6. července 2007 v 12:05 | Fatimé |  Ženy
Rozlišujeme tzv. prostituci se souhlasem a nucenou prostituci, kterou jsou nuceny vykonávat obchodované ženy.
Pokud žena vykonává prostituci se souhlasem, má možnost "zůstat v systému" (sociálním, rodinném atd.), její pohyb není neustále kontrolován, má zisk, může si vybírat zákazníky, používat ochranu. Hlavními kritérii jsou dobrovolnost a možnost komunikace s okolím. Násilí (jak psychické, tak fyzické) se v tomto případě objevuje zřídka.

Je-li žena k prostituci nucena, jsou její podmínky naprosto opačné. U takové ženy navíc dochází k psychickému poškození, traumatu, žena se cítí stigmatizována, objevují se pocity viny a hanby.

Jaký je rozdíl mezi ilegální migrací a obchodem s lidmi?

Mechanismus obchodu s lidmi, především jeho počáteční fáze, může v něčem připomínat (ilegální) migraci. Existují i případy, kdy jsou ilegální migrace či převaděčství propojeny s obchodem s lidmi.

Obchod s lidmi však není (ilegální) migrací a tyto dva fenomény je třeba přesně rozlišovat. Hlavními znaky, podle nichž lze obchod s lidmi a migraci odlišit jsou:

Migrace - je dobrovolná; v případě ilegální migrace a převaděčtví ( ty jsou také dobrovolné) se jedná o organizovaný přesun osob za hranice jiného státu za účelem zisku (v tomto případě získávají obě strany - převaděč finanční zisk a "klient" vstup do cizího státu). Vztah mezi oběma stranami končí v momentě příjezdu do cílové země.

Obchod s lidmi - je nedobrovolný. Je zde přítomen podvod, násilí, zneužití, únos atd. v celém procesu či v některých jeho fázích. Transport je pouze jednou z fází - cílem dlouhodobé zneužívání práce a služeb obchodovaných osob v cílové zemi.


Obchod s lidmi

6. července 2007 v 11:58 | Fatimé
Obchod s "bílým masem" je jedna z nejlukrativnějších ilegálních aktivit. Ve světovém měřítku je obětí pašování pro sexuální otroctví statisíce osob ročně, což znamená tučné zisky jak pro mafii, tak často i pro rodiny mladých dívek, které v prodání jednoho člena do otroctví vidí jedinou možnost, jak zajistit přežití rodiny. Zdrojovými oblastmi pro západoevropské a americké podniky jsou chudé státy Asie a postkomunistických zemí, oblíbeným a tradičním místem je také Latinská Amerika a Afrika. Před třinácti lety se díky pádu železné opony otevřela nová "tržiště pro obchod se ženami. Celkově se předpokládá, že do zemí EU je ročně přepravováno až 120 000 žen a dětí ze zemí střední a východní Evropy.
Česká republika
Problému obchodu se ženami se nevyhnulo ani Česko. Po periodě, kdy byla naše republika především zdrojovou oblastí, tedy kdy české dívky byly vyváženy do ostatních zemí zejména západní Evropy, nastalo období, kdy jsme naopak též cílem tzv. sexuální turistiky. Je známo, že na jedné straně zahraniční agentury pořádají zájezdy klientů orientované právě na sexuální požitky, tak na druhou stranu jsou k nám z velké časti ilegálně dopravovány ženy z Balkánu a přímo z bývalých republik Sovětského svazu. Česká republika je často též tranzitní zemí.
CO JE OBCHOD S LIDMI?
V první řadě se jedná o závažné porušování lidských práv, kdy jsou lidé nuceni vykonávat nějakou práci, pod hrozbou násilí nebo prostřednictvím psychického a fyzického násilí.

Obětí obchodu se stávají často už ve chvíli, kdy jsou najímány - někdo jim zprostředkovává či nabízí práci, ať už v jejich zemi anebo v zahraničí.
Obchod s lidmi může být:

· nucená prostituce
· nucené práce
· obchod se sňatky
· nucená služba v domácnostech, ošetřovatelství
· praktiky podobné otroctví
· nedobrovolné odjímání orgánů

České trestní právo definuje obchod s lidmi následovně:Obchodování s lidmi § 232 a TZ

1. Kdo přiměje, zjedná, zláká, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá osobu mladší osmnácti let, aby jí bylo užito k

a. pohlavními styku nebo k jiným formám sexuálního obtěžování nebo zneužívání
b. k otroctví nebo nevolnictví, nebo
c. k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování,

bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let.

2. Stejně bude potrestán, kdo jiného za použití násilí, pohrůžky násilí nebo lstí anebo zneužitím jeho omylu, tísně nebo závislosti, přiměje, zjedná, najme, zláká, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá, aby ho bylo využito
a. pohlavními styku nebo k jiným formám sexuálního obtěžování nebo zneužívání
b. k otroctví nebo nevolnictví, nebo
c. k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování.


Kdyby muslimské ženy měly slovo...

6. července 2007 v 0:15 | Fatimé |  Ženy
Vraždění i velmi mladých žen, které se nepodrobí tradicím, je ve světě rozšířená praxe. Jde o extrémní činy, které odrážejí strach ze změny, ať už pochází z kterékoli strany. Bývají to totiž ženy, které do hloubky ohrožují přetrvávání hierarchické strnulosti a náboženské nesnášenlivosti, napsal italský deník Corriere della Sera.
Známý je případ mladičké dívky z Blízkého východu, který kritizovala také organizace Amnesty International. Ta vyprávěla, jak rodiče z důvodu cti krutě zasáhli proti svým dvěma dcerám. Tu mladší nechali zabít proto, že flirtovala po telefonu s chlapcem. Rozsudek byl vyřčen během několika minut. Úkol připadl bratrovi, který ji s největším klidem uškrtil šňůrou od telefonu.
Nějaký čas poté se starší dcera zamilovala do mladíka, kterého vídala vcházet do protějšího domu. Jednou k ní přistoupil a nabídl jí sňatek. Dívka mu uvěřila. Jakmile ale otěhotněla, mladík zmizel. Rodina se znovu sešla a rozhodla o rozsudku smrti. Tentokrát úkol připadl na švagra.
Rodiče odjeli a švagr šel za dívkou. Nejprve se jí zcela lhostejně zeptal, jak se má, a pak ji náhle srazil, polil kanystrem benzinu a zapálil. Dívka vyběhla na ulici, klesla na zem a volala o pomoc. Nikdo jí ale nepomohl. Když ji převezli na místní stanici první pomoci, odmítli ji tam ošetřit. Náhodou tam ale byl francouzský lékař, který ji převezl do jiné nemocnice. Po letech léčby se mladá žena uzdravila, ale zůstala navždy zohavena. Přestálé utrpení ji přimělo napsat knihu, která obletěla svět. Odhalila tak nelegální praxi, kterou úřady tolerují, ale která zůstává skryta.

vražda ze cti v Německu - zde
Z jejího případu se lidé dozvěděli o dalších tisícovkách žen, zavražděných a pohřbených v zahradách u domů, podobně jako jistá pákistánská dívka, která se chtěla provdat za Itala!
Utlačování žen tolerovala i křesťanská společnost

Tělesné tresty a utlačování žen, jež hřešily, tolerovala, a dokonce povzbuzovala i křesťanská společnost, a to ještě před několika stoletími. Někde tomu tak bylo dokonce před několika desetiletími. Takový je třeba případ dívky z italského kraje Apulie, kterou její bratři upálili zaživa, protože se nepodrobila jejich vůli.

Zaostalé společnosti vykazují zjevně více nesnášenlivosti vůči svobodě žen, ale dodejme, že i vyspělé společnosti si zachovávají ve zvycích, a často i v zákonech jiné formy netolerance a diskriminace, které sice nevedou ke zločinu, ale připravují ženy o jejich samostatnost a osobnost.


Domácí násilí v Česku

6. července 2007 v 0:10 | Fatimé |  Ženy
"...říkal, že ta špatná jsem já a tak musí dokonat, co si předsevzal...říkal, že mně zabije..."
"...když se mnou byl nespokojený např., když jsem neplnila manželské povinnosti přesně podle jeho přání, tloukl mi hlavou o zeď - říkal tomu hlavičkování..."
"...někdy mi dělal celou noc výslechy, po kterých vždy následovaly tresty např. mne druhou noc přivázal v mrazu na balkon k zábradlí, nemohla jsem se pohnout, byla mi strašná zima.... odvázal mne třeba až po čtyřech hodinách až, když získal pocit, že mne potrestal dostatečně..."
"...jednou se rozzuřil, že prý mám psa radši než jeho, pak ho ukopal k smrti a řekl, že tak jednou skončím taky..."
"...prohlašoval, že jsem stejně jen děvka a pak mě popálil cigaretou po celém těle - prý aby ty ostatní přešla chuť...."
"...nejhorší bylo, když přicházel domů z hospody opilý, někdy mě znásilnil, jindy jenom zbil..."
"...říkal, že když půjdu na policii, zabije nejen mě, ale i mé děti..."
"...nechtěl, abych navštěvovala své přítelkyně, tak mě v bytě zamykal..."
"...když byly ráno modřiny moc viditelné, zakazoval mi jít do práce..."
"...mlátil mi hlavou o zeď a prohlašoval, že to není nic proti tomu, co mi udělají ti, které najme když ho udám..."
"...vysmíval se mi, že jediná možnost jak se ho můžu zbavit je, když spáchám sebevraždu..."
"...když mě bil, nesměla jsem brečet, protože pak tvrdil, že jsem hysterka a lil na mě ledovou vodu..."
"...můj syn mi řekl, že jsem se ještě pro děti dostatečně neobětovala, když ještě žiju, řekl, že bych měla uvolnit místo mladším ...potom mne surově zbil..."
"...ukazoval mi pistoli a říkal, že si to pořídil na mě... někdy jsme hráli ruskou ruletu...namířil mi na spánek a stiskl spoušť...hrozně se smál, když jsem začala brečet...řekl, že tuto hru budeme hrát vždycky, když něco provedu, a že příště už tam může být ostrý náboj..."
"...když už jsem zůstala ležet bez hnutí na podlaze, naplival mi do obličeje..."
"...časem jsem s úlevou přivítala, když se to omezilo jen na pár facek..."
"...musela jsem si kleknout na zem, sepnout ruce a bez hlesu a hnutí vydržet to, jak do mě kopal... když jsem vykřikla, řekl, že nic nevydržím, že mne musí naučit, jak se má správná ženská chovat a začal do mne kopat ještě víc..."
"...nedával mi vůbec žádné peníze, ani na jídlo pro děti, inkaso...přitom jsem mu musela vařit, prát, uklízet.... čtyři lidé jsme tak žily ze 2000,- Kč na měsíc, které jsem dostávala jako mateřskou...a někdy se stalo, že i tyto peníze mi vzal a utratil za automaty..."
"...řekl, že mne dostane do blázince... po čase jsem byla jeho týráním už tak vyčerpaná, že jsem se raději sama nechala hospitalizovat na psychiatrickém oddělení a nechtěla jsem, aby mne propustily ani, když moje léčba skončila, věděla jsem totiž, že za zdmi blázince jsem v relativním bezpečí..."
"...každý den jsem mu musela předkládat soupis toho, co jsem za den udělala, když se mu nezdál dostatečný, zbil mne..."
"...jednoho dne se vrátil domů zase opilý, křičel na mne, že jsem coura, že jsem k ničemu, nic neumím a jenom překážím... pak vzal dlouhý nůž, ten, kterým se porcuje maso a bodl mne do ruky, všude kolem byla krev... moc jsem křičela, to ho však ještě více rozlítilo...chytil mne za pas, hlavu mi strčil do dřezu, pustil vodu a potom mne ze zadu znásilnil..."
"...bil mne každý den... jako příčina mu posloužilo třeba i to, že talíře, nebyly v kredenci srovnány podle barvy..."
"... snažila jsem se... každý den jsem mu vařila teplou večeři, ačkoli mi nedával peníze ani na jídlo pro děti, ale vždy když měl špatnou náladu, vhodil mi ještě vřelé jídlo do tváře se slovy, že takové žrádlo je vhodné leda pro prasata, tak ať si je sežeru... a potom mne zbil...někdy jsem skončila v bezvědomí..."
"...říkal, že ta špatná jsem já a tak musí dokonat, co si předsevzal...říkal, že mně zabije..."
"...když jsem jednou přišla o hodinu později, zkopal mě, až byla všude krev... děti všechno viděly..."

Ženy jako oběti násilí

5. července 2007 v 22:52 | Fatimé |  Ženy
Ačkoliv Rada bezpečnosti OSN již dávno uznala, že "převážnou většinu osob nepříznivě zasažených ozbrojenými konflikty tvoří civilisté, zvláště ženy a děti, a to i jako uprchlíci a vnitřně přesídlené osoby", stále převládá přesvědčení, že ženy v konfliktech hrají pouze přidruženou nebo okrajovou roli.
Podle běžných představ hlavním nebezpečím, které ženám hrozí ze strany ozbrojených mužů je sexuální zneužití. Avšak ve skutečnosti je seznam možných rizik podstatně delší, neboť i v jiných směrech bývají postiženy nepoměrně více než muži. Po propuknutí bojů tvoří obvykle většinu civilní populace - a každý útok na neozbrojené civilisty si tedy vyžádá velké množství obětí mezi ženami. Právě ony také představují největší část "vedlejších škod" - zabitých nebo zraněných v důsledku ozbrojené akce. Protože mnoho žen pracuje v domácnosti, jejich možnosti uprchnout před hrozím nebezpečím bývají omezené.

Těm, které jsou představitelkami svých komunit, narušují obvyklou představu o "ženské roli", nebo jejichž mužští příbuzní aktivně působí ve veřejném životě, hrozí ze strany ozbrojenců mimořádně velké riziko, že budou mučeny nebo zabity. Mírové aktivistky, mediátorky konfliktů, ochránkyně lidských práv nebo humanitární pracovnice také čelí zvýšenému nebezpečí. Pokud nejsou přímo ohroženy na životě, mohou se ocitnout ve vězení, kde bývají často mučeny a znásilňovány.

V etnických konfliktech se ženy stávají terčem násilí jako symboly "cti" a integrity národa, jejichž ponížením lze demoralizovat protivníka. Po válkách zpravidla dochází k rozvoji sexuálního otroctví a nucené práce žen.


Článek 1 Deklarace OSN o odstranění násilí na ženách říká, že:

Pojem "násilí na ženách" označuje jakýkoliv akt rodově podmíněného násilí, které ústí nebo může vyústit ve fyzickou, sexuální nebo psychologickou újmu nebo utrpení ženy, a to včetně hrozeb takovými akty, donucení nebo svévolného omezování svobody - a to ať k nim dochází na veřejnosti nebo v soukromí.

Jazyk, instituce a společenské směřování během válek a militarizace nabývají "chlapáckého" charakteru. Slovo "žena" se stále častěji používá jako emblém pro nedostatek odvahy a odhodlání, přízemnost a celkovou morální méněcennost. Tuto symbolickou agresi lze často zaznamenat mnohem dříve, než dojde k propuknutí ozbrojeného nepřátelství. Násilí na ženách během válek tedy není náhodné, protože sama "válečná ideologie" k němu směřuje a podporuje ho. Často je toto násilí dokonce výsledkem záměru vůdců válčících stran. Tělo ženy, ženská sexualita a reprodukční kapacita se stávají skutečným bitevním polem.

V posledním desetiletí došlo v odstraňování násilí na ženách k významnému pokroku, když:
· po letech mlčení bylo zdokumentováno a publikováno mnoho případů tohoto násilí, takže veřejnosti je nyní o problému mnohem lépe informována

· násilí na ženách bylo z hlediska mezinárodního práva uznáno za závažné porušení lidských práv a za zločin

· vznikl úřad Zvláštního zpravodaje OSN pro násilí na ženách, jehož vykonavatel(ka) je zmocněn(a) zkoumat okolnosti, příčiny a důsledky tohoto násilí na celém světě

· vlády všech členských zemí OSN na čtvrté konferenci o ženské problematice, konané v roce 1995 v Pekingu, obnovily svůj závazek odstraňovat násilí, kterým ženy během ozbrojených konfliktů trpí

· Rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 1325 spojila mezinárodní mír a bezpečnosti s plnou a rovnou účastí žen na politickém rozhodování

Vážné problémy však přetrvávají:
· ženy v Afghánistánu jsou dosud vystaveny srovnatelnému útlaku jako v dobách vlády hnutí Talibán

· řada žen v Kosovu je nucena žít v podmínkách sexuálního otroctví

· ženám v Kolumbii hrozí ze strany příslušníků ozbrojených skupin znásilnění nebo zohavení

· ženy v Kambodži při zemědělských pracích stále ohrožuje nevybuchlá munice použitá na přelomu 60. a 70. let

·dívky v Ugandě jsou násilně verbovány do povstaleckých ozbrojených uskupení.


Ženská obřízka

5. července 2007 v 22:16 | Fatimé |  Nevinnost
Zhruba 135 miliónů dívek a žen na světě podstoupilo obřízku a 2 miliónům dívek za rok obřízka hrozí - zhruba 6000 žen a dívek za den. Obřízka je hojně praktikována v Africe a je běžná v některých státech Blízkého Východu. Vyskytuje se také mezi imigranty na území Asie a Oceánie, Severní a Jižní Ameriky a v Evropě.FGM byla zaznamenána ve více než 28 afrických zemích. Neexistují přesné údaje prokazující v jaké míře se FGM vyskytuje v Asii. Obřízka byla zaznamenána mezi muslimskou populací v Indonésii, na Srí Lance i Malajsii. V Indii praktikuje klitoridektomii nevelká muslimská sekta - Daudi Bohra..... .......... Fotogalerie zde.

***
Na BV je FGM vykonávaná v Egyptě, Ománu, Jemenu a Spojených arabských Emirátech.
Výskyt FGM byl zaznamenán mezi určitými domorodými kmeny ve Střední a Jižní Americe, ale k dispozici je velmi málo informací.
Ve vyspělých průmyslových zemích se obřízka vyskytuje mezi imigranty, kteří pocházejících ze zemí, kde se běžně praktikuje. Byla zaznamenána v Austrálii, Kanadě, Dánsku, Itálii, Francii, Holandsku, Švédsku, Velké Británii a v USA. Dívky nebo děti ženského pohlaví, které žijí ve vyspělých průmyslových zemích, jsou někdy ilegálně operovány doktory pocházejících z jejich komunity, kteří mají v zemi trvalý pobyt. Častější je situace, kdy je tradiční odborník přivezen do země dívky, anebo je dívka k výkonu obřízky poslána do zahraničí. Nejsou k dispozici žádná čísla vykazující, jak častá je obřízka ve vyspělých průmyslových zemích.



Žehlení prsou

5. července 2007 v 11:49 | Fatimé |  Nevinnost
V Kamerunu se rozběhla celonárodní kampaň odrazující od rozšířeného zvyku "žehlení prsou" dospívajících dívek. V této středoafrické zemi je to tradiční způsob prevence proti brzkému pohlavnímu životu mladých dívek.
Podle statistik podstupuje tento velmi bolestivý zákrok 26 % kamerunských dívek. Jejich matky věří, že pokud zabrání růstu dívčích vnad u svých dcer, ty se nestanou objektem sexuálního zájmu starších chlapců a mužů a oddálí se tak u nich ztráta panenství.
Obvykle se ke zploštění prsou používá dřevěný tlouk, kterým se v kuchyni drtí brambory v hmoždíři. Výjimkou nejsou ani ohřáté banány nebo skořápky kokosových ořechů.

"Má matka vzala tlouk, pořádně ho nahřála nad ohněm a pak jím tlačila na má prsa, zatímco já ležela na zemi," vzpomíná na nepříjemnou zkušenost studentka Geraldin Sirriová. "Poté vzala spodní část skořápky od kokosu, nahřála ji v ohni a třela ji o má prsa. Plakala jsem a chtěla utéct, ale nebylo kam."

Některé dívky podstupují "žehlení" dobrovolně.

Emília z vesnice Mamfe, ležící na jihozápadě Kamerunu, podstoupila "žehlení" dobrovolně. Provedla si je sama, aby nebyla nucena k brzkému sňatku, jak je v její vesnici zvykem. "Chtěla jsem jít do školy jako ostatní děvčata, která nemají prsa," vysvětluje své důvody Emília.

Matky nemají se svými dcerami slitování. "Zplošťování prsou není žádná novinka", říká jedna žena. "Jsem šťastná, že mohu ochránit svou dceru. Neunesla bych pomyšlení, že ji chlapci zkazí sexem před dokončením školy. Bohužel televize podporuje všechny druhy sexuálních nemorálností u našich dětí," dodává.

Doktor Flavien Ndonko je přesvědčen, že "žehlení" prsou není efektivní metoda, jak zabránit předčasnému sexuálnímu životu a otěhotnění. Mnoho dívek, které ho podstoupilo, stejně přišlo do jiného stavu. Doporučuje proto, aby si rodiče s dcerami promluvili. "Jedině tak si uvědomí, co to znamená dospívat, mít prsa a periodu," vysvětluje.

V boji proti "žehlení" má pomoci televizní kampaň

S pomocí sponzorů zahájila skupina dospívajících dívek, která si říká Svaz tetiček, televizní kampaň, jež má upozornit na tento problém. "Velký tlak na prsa mladé dívky je velmi nebezpečný. Může poškodit její zdraví. Nesnažte se, aby zmizela - nechte je růst přirozeně," hlásá jeden ze spotů.

Dosud nebyl proveden žádný lékařský výzkum, který by posoudil zdravotní důsledky "žehlení" prsou. Profesor Anderson Doh, ředitel gynekologické nemocnice v kamerunské metropoli Yaoundé, se domnívá, že tato praxe je nebezpečná. "V prsu se nacházejí struktury tvořené pojivovou tkání. Pokud na ně tlačíte horkým předmětem v tomto citlivém období, kdy se vyvíjejí, můžete je poškodit."

Oběti jsou chráněny zákonem. Pokud lékař konstatuje, že zákrok způsobil poškození prsu, může osoba, která jej provedla, jít do vězení až na tři roky. To však "starostlivé" matky neodrazuje. Svaz tetiček přesto doufá, že jeho kampaň pomůže změnit přístup k tomuto problému a uchrání další dívky před fyzickou i duševní bolestí.

Zdroj zde.


Další články


Kam dál