Motto: Každý den jsem mu musela předkládat soupis toho, co jsem za den udělala, když se mu nezdál dostatečný, zbil mne...

Příběh nemuslimky

2. dubna 2007 v 16:35 | Fatimé

"Promiňte, že brečím. Teď jsem konečně sama a můžu mluvit. Jsem rok rozvedená, ale pořád bydlíme s mým bývalým společně. Jako obyčejně po půlnoci jsme se pohádali. Kvůli složence za elektriku, a bývalý manžel mě zase zbil.
Dostala jsem ránu pěstí do obličeje, upadla jsem a pak do mě na zemi kopal. Stočila jsem se do klubíčka, nic mi snad nezlomil. Modráků mám plné tělo. Ve tři hodiny ho to přestalo bavit a šel si lehnout. Tak to dělá pokaždé, když si to se mnou vyřídí. Jednou u toho byli i jeho rodiče, ale nedokázali mu v tom zabránit. Tenkrát se chtěl v noci hádat, ztloukl mě a ještě prokopl skleněné dveře.
Dneska jsem už v sedm ráno vypravila děti do školky a do školy. Teď mám chvilku pro sebe, bývalý už je v práci. Nevím, co si mám počít. Volala jsem na policii a tam mi řekli, abych šla k lékaři a pak k nim podat trestní oznámení. Když jsem říkala, že jsem to nikdy neudělala, tak mi nadiktovali vaše číslo. Ať prý si zavolám, že mi pomůžete.
Opravdu?
Po rozvodu jsme vyřešili výživné i děti. Problém je s bydlením a společným majetkem. Já jsem po mateřské nesehnala práci, nemám peníze. Manžel sice podniká, ale se čtyřmi tisícovkami od něho a čtyřmi od sociálky to při třech dětech zvládám jen taktak. A pořád se bojím, kdy se na mě zase vrhne. I děti se ho bojí, s prostředním jsem byla u dětského psychologa.
On mě pořád pronásleduje, pomlouvá, dělá mi ostudu."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama