Motto: Každý den jsem mu musela předkládat soupis toho, co jsem za den udělala, když se mu nezdál dostatečný, zbil mne...

Týrá vás? 1.část

11. července 2007 v 17:48 | Fatimé |  Manželství
Z vedlejšího bytu často slýcháte křik, rány a nářek. Sousedku potkáváte uplakanou, modřiny skrývá pod dlouhými rukávy a podezřele často tvrdí, že "spadla ze schodů". Pokud si konečně připustí, že je obětí domácího násilí, má od letoška možnost nechat manžela na deset dní vykázat ze společného bytu. Během té doby má pak šanci začít řešit svou situaci, ať už tím, že si najde jiné bydlení, zažádá o rozvod nebo se v nouzi nejvyšší přestěhuje do azylového domu.
Vás se to netýká? Možná ne přímo, ale určitě někoho v okolí. Fyzické či psychické týrání, sexuální zneužívání, ekonomickou kontrolu či sociální izolaci totiž na vlastní kůži zažily čtyři ženy z deseti. A oběťmi domácího násilí zdaleka nejsou jenom ženy, týrány jsou i děti, senioři nebo muži v rolích partnerů. Jak se ti všichni můžou bránit?

Deset dní - a co potom?
U Jany (33) to začalo sprostými nadávkami, pak její o tři roky mladší manžel přitvrdil. Začal třeba rozbíjet nádobí a po Janě hodil konvicí. Trefil se přímo do čela a manželku zranil. A bohužel to nebylo naposled. Jednou ji mlátil pěstí do obličeje, jindy jí rozsekl horní ret. Neustále Janě vyhrožoval tím, že ji "pořádně zmlátí". Jana se nakonec odhodlala a letos v květnu přivolala policii, která manžela na deset dní vykázala z bytu. Zakázala mu přístup i do bezprostředního okolí domu, ve kterém bydleli.

Nový zákon zatím pomohl přibližně 400 obětem, těm se podařilo dostat svého agresora na deset dní pryč z domova. Ač se to zdá jako krátká doba, měla by ji oběť domácího násilí co nejefektivněji využít.

Například ve spolupráci s odborníky z některého z intervenčních center speciálně pro tento účel zřízených ministerstvem práce a sociálních věcí, kteří jsou schopni jí poradit, co vlastně dělat dál. Intervenční centra poskytují pomoc oběma skupinám - násilníkovi zajistí náhradní ubytování na dobu vykázání, případně některou z forem terapie, napadeným ženám mohou poskytnout přechodné ubytování. Jiné organizace, například občanské sdružení Rosa, které se pomocí týraným ženám zabývá už od roku 1993, zase umí poradit, kam se týraní lidé mohou ukrýt, na co mají nárok, jak mají jednat s úřady.

Deset dnů "hájení" totiž rychle uplyne a oběť má v podstatě dvě možnosti. Buď ze vztahu odejde, anebo to s násilníkem zkusí znovu. V tom případě je ale hrozba, že se násilí bude opakovat, dost velká; za tak krátkou dobu se většina agresorů prostě nezmění. "Násilník si dá na začátku pozor, aby stopy po týrání nebyly viditelné. Změní techniku týrání na mnohem rafinovanější - na manipulativní, návodné chování, ponižování a vyhrožování," varuje před pokusy "zkoušet to znovu" Zdena Prokopová ze sdružení Rosa.

"Pro ženy je to horší než facky, jak samy říkají, a navíc se takové násilí těžko prokazuje. Pokud někoho izolujete, zamknete, naplňuje se tak skutková podstata trestného činu. Zastrašování, omezování a neustálá kontrola jsou vyčerpávající, bohužel ne průkazné," dodává.

Pokud dojde na nejhorší a násilník zaútočí opět, je třeba znovu zavolat policii a znovu žádat o vykázání. Při opakovaném konfliktu je šance, že soud dobu vykázání prodlouží, a to třeba i na rok.

Pro ty, kteří to už nehodlají zkoušet znovu, je nejrozumnější odejít. Pokud oběť nemá kam jít, může s pomocí mnoha různých organizací najít ochranu v azylovém domě. "V klidu a bezpečí se tu ženy učí fungovat samy a beze strachu. V domech na utajených adresách najdou klid na to, aby se rozhodly, co budou dál dělat," vysvětluje Prokopová. Poměrně velkou síť domovů pro matky s dětmi provozuje česká katolická charita, seznam najdete na internetových stránkách www.charita.cz.

Stydí se za to, že jsou oběti


Evu (53) manžel poprvé praštil pěstí do obličeje před sedmi lety. Před jejich dvojčaty, kterým bylo v té době šest let. Už předtím jí ale před nimi často sprostě nadával, urážel, ponižoval, plival na ni, nedával jí peníze a vzal jí i dárky, které jí předtím daroval. Zakódováním jí znemožnil používat pevnou linku i televizi. Neustále ji psychicky týral, vyhrožoval odposlechy telefonátů, znemožnil jí přístup ke společným penězům. Ani když v souvislosti s týráním vážně onemocněla a byla půl roku v pracovní neschopnosti, jí ze společných finančních prostředků neposkytl nic. Po letech strádání našla sílu požádat o pomoc. Soudy s manželem o majetek a svěření dětí do péče trvají dodnes.


Nejčastějšími oběťmi domácího násilí jsou ženy - partnerky.

Logicky jsou i těmi, které nový zákon nejvíce využívají. Bohužel však zdaleka ne všechny týrané ženy najdou odvahu aktivně se vzepřít. Mnohdy potřebují postrčit v rozhodnutí, někdy je pomoc možná dokonce jenom proti jejich vůli. Jenže "montovat" se do cizího života je nepříjemné, lidi se často bojí, že nakonec budou za toho "špatného" oni sami.
"Pokud slyšíte, že někde dochází k týrání, a nemusí to být jen volání o pomoc, nejrychlejší i nejsnazší je zavolat policii. To může udělat každý," říká Zdena Prokopová. Policie by měla případ prošetřit a rozhodně by vás neměla postavit do role udavače.

"Podobně rychlé a účinné je zazvonit u bytu, odkud se křik ozývá. Tím vyrušíte násilníka, který musí jít otevřít a vymyslet si třeba něco o krabicích, které spadly na zem," vypráví Prokopová. "Agresora nejen vyrušíte, ale třeba i umožníte postižené ženě utéci. A v nejhorším případě zavoláte lékaře, který tam bude moci přijet včas," připomíná. Jestli máte podezření, že je někdo ve vašem okolí týrán, zkuste možnou oběť oslovit. Řekněte třeba, že jste slyšeli křik, a zeptejte se, jestli můžete pomoci.

"Záleží i na tom, jak dobře se ti lidé znají, nové sousedky by se mohl takový dotaz nepříjemně dotknout," varuje Prokopová. "Važte proto slova a počítejte s tím, že můžete být odmítnuti," upozorňuje. Bohužel totiž platí, že když se oběti zeptáte přímo, ve většině případů problém popře. Řekne, že je všechno v pořádku nebo že nejde o nic závažného. Většina týraných žen se totiž za svou situaci stydí: dlouhodobým psychickým i fyzickým terorem jsou "zpracovány" natolik, že samy věří tomu, že kdyby se "chovaly lépe ke svému muži", kdyby "byly poslušné", nemusel by je bít. Jestli se tedy setkáte s odmítnutím, neberte si to osobně, omluvte se a zdůrazněte, že kdyby přece jenom bylo potřeba, jste tam.

Pokud se alespoň trochu ledy prolomí, k ničemu oběť nenuťte, jenom jí dejte na vědomí, že s vámi může počítat. Třeba bude potřebovat hlavně vyslechnout, aby si ujasnila, co chce, třeba potřebuje slyšet, že nikdo nemá právo ponižovat nebo týrat druhého. "Pokuste se ženě vysvětlit, že to není její ostuda. Jedním z argumentů, které agresoři často používají, je totiž i vypočítávání toho, kdo všechno oběť za neposlušnost odsoudí: říkají jí, že ji opustí rodina, že jí nikdo neuvěří, že se jen ztrapní, a tím jen posilují její sociální izolaci," zdůrazňuje Prokopová.

Možná vás oběť nakonec požádá o doprovod. Mnozí týraní se totiž ostýchají vyhledat pomoc sami. "Ženám, které si pro radu či pomoc do Rosy přicházejí, často hrozí reálné nebezpečí, jehož míru si neuvědomují," vysvětluje Prokopová. "Ale často přiznávají, že se spoléhají právě na sousedku. Vědí, že v nejhorším případě se k ní mohou jít schovat a v bezpečí začít svou situaci řešit."

Evropský parlament
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama